pondělí 18. června 2012

Stýská se mi... Karino!

Zdravím,
možná si říkáte, jakou snůšku keců sem tu chci napsat, ale jde o jednu věc, přesněji moji srdeční záležitost. Pro ty, kdo mě znají, moc dobře vědí, že od malička jsem žila jen s koňmi. Nebyl snad den kdy bych se nekoukala na svět z jejich hřbetu. Studovala jsem s nimi i školu, ale ze zdravotních důvodů jsem ji musela změnit. S koňmi jsem však byla v kontaktu dál, sice už méně, ale přece. No, a teď už u nich nejsem skoro vůbec. Je to hlavně kvůli tomu, že jsem si zvolila školu, ze které by ze mě měla být nejspíš právnička, takže se vše snažím učit průběžně, abych pak neměla s ničím problém. Vzdělání na prvním místě, říká se. Ale mě hrozně chybí ten zvuk dusotu kopyt, ten ladný pohyb toho čokoládově hnědého valáška, který mě všemu naučil, na kterém jsem měla možnost absolvovat svoje první závody a na jehož hřbetě jsem vždy přišla na jiné myšlenky. Nejhorší na tom všem je, že teď už jen nestačí navštívit stáj, vzít si věci a jít se projet. Karino (koník, o kterém tu básním a i na této fotce), půjde pryč :-( Chtějí ho prodat pro jeho nevyuživatelnost a stáří. Není to fér. I když to na druhé straně chápu. Koník toho spoustu sní i vyprodukuje a je potřeba o něj pořádně pečovat. Časem na něj pak nejsou penízky a je to. Jsem z toho na měkko. Mít tak pěkný dům a velkou zahradu, už bych mu tam chystala "bydlení". Jedno ale vím jistě, že na něj NIKDY NEZAPOMENU!


minulý rok v létě


2 komentáře:

  1. wau, ta je skutocne krasna, ste zladena dvojka!

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný článek a moc pěkné fotky. Je to škoda, ale vezmi to tak, že vzpomínky Ti nikdo nevezme. :)

    OdpovědětVymazat