Horses & Me

15:47

Ahoj krásky,
dnešní post bude takový vzpomínkový, ve kterém se se mnou můžete tak nějak vrátit do minulosti a společně zavzpomínat. Kdo očekává nějaké recenze nebo módu, tento článek jednoduše ignorujte a těšte se na další :)

Jezdit jsem začala už jako malá holka. V místě mého bydliště byl ( a stále jeú jezdecký klub, takže jsem chodila krmit koníky do ohrady a nebo jsem obdivovala větší slečny, jak umí jezdit. V hloubi duše jsem vždy doufala, že mě svezou :D Pak jsem se nějak dostala do klubu, ani si nevzpomínám jak vlastně, ale jezdit jsem se učila teprve tehdy, když do klubu jezdil trénovat můj hodně, hodně přes kolenní strýc. Jezdívala jsem tam na malém černém poníkovi, který se jmenoval Barča. Ne nadarmo se říká, že poníci jsou největší svi..! Tady ta malá potvora mě vyškolila skutečně parádně.

Roky ubíhaly a já nastoupila na druhý stupeň základní školy. Zjistila jsem, že tam učí i jedna paní učitelka, která je do koní taky blázen a dokonce i jednoho má. Hodně jsem se s ní spřátelila, přirostla mi k srdíčku a postupem času jsem s ní začala jezdit do jejich stáje. Tam jsou sice jen tři koníci, ale je to tam vážně parádní. Právě tam jsem potkala mého osudového a životního koníka Karina, na kterého nikdy nezapomenu! Byl to koník, u kterého jsem vždy přišla na jiné myšlenky a v jeho sedle se všechny moje problémy rozplynuly. Doufám, že ho ještě někdy uvidím a budu se na něj moct posadit :)

S Karinem jsem v roce 2008 absolvovala svoje první drezurní závody :) 




Během té doby, co jsem jezdila Karina jsem se seznámila s moji kamarádkou Janičkou. Ta vlastní dva koníčky menšího vzrůstů (Haflinga a na to druhé si skutečně nevzpomenu). Jsou sice malý vzrůstem, ale oba mají velká srdce. Také se z nich dobře padá :D Janička mě už mnohokrát se svými oři navštívila a přijela se za mnou podívat. Jednoduše jsou to také moje srdeční záležitosti. Všichni 3 :) 



1metr s Medoškem :) 




Další koník je Mošelino. Z tohoto koníka se padá jedna báseň, obzvlášť, když přitom stihnete proletět keřem šípků a zabořit se hlavou do pole s jetelem :D




Jak někteří víte, studovala jsem i školu s koníky. Bohužel, jsem si za tu dobu neudělala k žádnému z nich vztah. Žádnému jsem tak nedůvěřovala, jako doma Karino a to byl asi ten problém. Každopádně velmi ráda jsem měla Ambru, na které jsem odjezdila snad nejvíce hodin. Mezi mé oblíbenkyně patřila i Tercie, na tu jsem si však nikdy nesedla :( 

Já a Ambra

Démon - v boxe by vás zabil, ale pod sedlem šlape jak hodinky :) 

Kdysi dávno s Tercií :)

Tak, snad vás moje povídání neunavilo :) Mějte se krásně!
Vaše A.



You Might Also Like

2 komentářů

  1. Ahoj. Za tohle tě obdivuju. Za to, že se nebojíš sem dát něco, co ke kosmetice nepatří.;) Já sama na koních jezdím..a miluju to víc, než cokoli na světě. A jsem ráda, že nejsem jediný kosmetický maniak jezdící na koni.:) Moc pěkný článek.

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj, moc děkuji :) Nedělá mi to žádný problém dát sem článek, který s kosmetikou nemá nic společného. Svůj blog nemám na nic extra zaměřený, takže se tu takový článek čas od času klidně objevit může :) Jsem ráda, že se ti článek líbí :) Na mail mi chodilo celkem dost dotazů skrz koně a mě, takže proto jsem se rozhodla takový článek sestavit :)

    OdpovědětVymazat

VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA

Všechny mé fotografie, videa a celý obsah blogu jsou chráněny autorským právem. Obsah blogu nesmí být bez mého souhlasu žádným způsobem použit nebo kopírován.
Veronika Angelina Coufalová @2012-2017

KONTAKT

Neváhejte mě kontaktovat
veronika-angelina-coufalova@seznam.cz

Veronika Angelina CoufalováVeronika Angelina Coufalová