čtvrtek 5. září 2013

Ze školní lavice...

Ahoj krásky,
tento článek právě píšu přímo ze školní lavice. Chtěla bych v něm shrnout pár posledních dnů a nějak vás zasvětit do situací, ve kterých se teď nacházím :) Nechci rozhodně nějak fňukat nebo si stěžovat, ale mám na všechno čím dál méně času a mrzí mě, že sem tam zanedbám i blog :( Komu se nechce číst, nechť si počká na jiný článek :P

První školní den byl (nečekaně) nejlepší. Během 45 minut jsem odjížděla ze školy a odnášela si smíšené pocity, protože je naše třída spíše poloprázdná. Opustilo nás hned 7 spolužáků a věřte mi, že ve třídě je to znát. Větší klid, víc místa a učitelé jen vrní blahem, že se s námi nemusí tolik nervovat :) Ještě se vám pochlubím, že kromě čtvrtku mám rozvrh jako prvňáček :D Konec v 11:25 nebo 12:20 a někdy dokonce začínám až 8:45. Super :) V ty dny, kdy mám jen 3 hodiny jsem se rozhodla jezdit do školy autem, abych nemusela někde dvě hodiny čekat na autobus.

Druhý den byl taky fajn.. S naší třídní učitelkou jsme si udělali třídnickou hodinu, ve které jsme pořešili různé události, které nás čekají a povídali jsme si o prázdninách. Jediná hodina, ze které jsem měla hlavu jako pátrací balon byla mnou tolik milovaná čeština. Paní učitelka nám dala rozkazem, jak mají vypadat složky do literatury, co musí obsahovat, jak rozdělit veškerá vypracovaná díla a materiály atd. Má obavy z toho, abychom všichni ve třídě odmaturovaly, takže by byla nejraději, kdybychom si všichni zvolili stejná díla, abychom je mohli společně vypracovat. Tohle mi jde celkem proti srsti. Proč bych se měla omezovat kvůli těm slabším, co na veškeré učení a vypracovávání materiálu kašlou? Uvidím, jak to vše dopadne... Od této chvíle mě každý den čekalo přehrabování se v papírech a dávání všemu nějaký konečný celek, ze kterého bych byla schopná odmaturovat. Aby jste tomu rozuměli, jsem celkem pečlivá, ale ostatní říkají, že se se vším moc se*u. Miluju vyzdobování sešitů, označování různými lístečky a barevnými papírky, prostě mám ráda pořádek a hlavně přehled :)

Asi nejpikantnější věc se mi stala ve středu. Nejen, že jsem si plánovala, jak budu hezky ve 12:20 končit a budu mít víc času na plány, které jsem ten den měla. Do rozvrhu nám dali další 2 hodiny účetnictví, které jsme stejně jen prokecali s paní učitelkou, takže to bylo úplně na nic. No a představte si, jdu si takhle na autobusovou zastávku, hledám číslo 28, ze kterého jsem vždy odjížděla a nástupiště nikde :D :D Řeknu vám, že jsem v ten okamžik byla celkem v pasti. První věc co mě napadla bylo to, že jsem zavolala mámě, jestli o tom něco neví. Naštěstí jsem přes silnici na takovém nástupišti, které je mimo to autobusové, uviděla pár lidí od nás, takže jsem se byla zeptat a řekli mi, že odtamtud jezdí taky ještě nějaký autobus k nám. Byla jsem ráda, že jsem se vůbec dostala domů a nemusela jsem někde další hodinu čekat na autobus, se kterým bych se místo o půl 4 domů dostala až v 6.

Teď mě čekají 3 hodiny účetnictví za sebou a já se modlím, aby mi z toho nepraskla hlava. Jsem moc ráda, že se vám líbí nový seriál, který se tu bude objevovat pravidelně :) Určitě mi piště do komentářů (ať tady, nebo pod předchozí článek) kterou barvu by jde do líčení chtěli zakomponovat tentokrát :) Ráda vám vyhovím.

Mějte se krásně!
Vaše A.

2 komentáře:

  1. Zlato, nebude to teĎ sranda a jak už sama píšeš, už to pěkně vše začíná. Přesto věřím, že to zvládneš levou zadní, jsi šikulka! S tou češtinou bych byla také nakrklá, naše učitelka nám vyšla vstříc ještě víc, projeli jsme většinu děl, respektive jsme jí hlásili kdo co máme a ona se snažila s námi aspoň většinu těch nejfrekventovanějších děl, která měla většina, vypracovat. Tak uvidíš, třeba se to změní, podřizovat se ostatním by mi také zrovna nebylo po srsti. Jinač přeji, ať ti to dnes uteče, účetnictví mě bavilo jen nárazově. Opatruj se kočko =*

    OdpovědětVymazat
  2. Kdyžto čtu, tak mám husí kůži. Jak já školu nenáviděla. To věčné šprtání, psaní taháků, nadřazenost učitelek a to všechno už bych rozhodně nechtěla zažít!

    OdpovědětVymazat