středa 17. června 2015

Rovnátka po roce a premiéra s trháním zubů

Ahoj krásky,
poměrně dlouho jsem přemýšlela, jestli tento článek psát a vůbec ho zveřejňovat, ale nakonec, zuby si necháváme rovnat, aby jsme měly krásný úsměv + podtrhly naši krásu a to vše se tedy rovná tomu, že když mám blog o kosmetice a veškerých zkrášlovadlech, tento článek (snad) nebude od věci :)

Jak mnozí víte, nosím rovnátka. Momentálně je to rok a dva měsíce, co mám horní a přesně rok, co mám spodní. S vrchními žádný problém nebyl, pokud jde o rovnání. Začaly se mi křížit jedničky a po nasazení rovnátek byly po měsíci zoubky zase pěkně vedle sebe. S těmi spodními už to ale bylo horší. Prý nemají žádné místo na srovnání, takže se mi zuby zúžily zapilováním a přes půl roku jsem je roztahovala do stran maličkými gumičkami, které byly zaháknuté za háčky na zámečcích a nejen, že mi tedy táhly spodní zuby do stran, ale díky tomu, že byly zaháknuté jak za spodní, tak vrchní rovnátka, mi s nimi nešlo pořádně otevřít pusu, najíst se, usmát se atd.

Ze začátku jsem pozorovala, že se zuby hýbou a dělá se místo pro srovnání, ovšem asi po dvou měsících se to všechno seklo a žádná změna se neděla. Zuby jsem trhat nechtěla, pokud tu byla jiná možnost pro srovnání, chtěla jsem podstoupit tu, ale na druhou stranu, jak dlouho bych s takovou zuby rovnala? Asi dlouho, takže jsem se rozhodla pro jediné - jeden zub musí pryč!

Samotné trhání jsem podstoupila v pondělí a  pokud vám zatím nikdy do zubů nepíchali injekci a zuby vám netrhali, raději se čtením tohoto článku skončete. Moje premiéra totiž nedopadla zrovna podle mých představ. Musím se přiznat, že mě strach nepřepadl ani v čekárně. Všechny mléčné zuby jsem si doposud vytrhla sama, věděla jsem, že to možná bude bolet, ale ne jak moc. Ptala jsem se spousty přátel, jak to u zubaře ohledně trhání chodí a všichni mě uklidňovali, že po umrtvení bude vše ok a že to vlastně bude brnkačka...

Fotka asi po měsíci, co mi nasadili rovnátka - zuby srovnány :) 

První šok nastal v momentě, kdy jsem se dozvěděla, že mi paní doktorka nebude trhat pětku, jak to dělá ve většině případech, ale že mi vezme jedničku (ty vole, cože? jak budu vypadat? díra mezi zubama? nechci!! ). Zašla jsem si na rentgen, usedla zpátky do křesla a šlo se na věc. Injekce nebyla tak hrozná. Malé píchnutí a potom mírný tlak. Nic co by se nedalo vydržet. Potom paní zubařka zkusila zatáhnout za zub. Trošku ho vytáhla, ale šlo to stále cítit, takže jsem dostala ještě jednu dávku injekce. Tu už jsem ani necítila, takže se mohlo pokračovat. Po chviličce byl zub venku a jelikož jsem měla problémy se srážlivostí krve, čekala jsem, že nastane nějaký problém, co celou "akci" zkomplikuje, ale neteklo nic (díky Bohu).

To nejhorší nastalo těsně po vytažení. Na nějakou chvíli jsem totiž ztratila vědomí. Vím jen, že se mi při tahání udělalo trošku špatně od žaludku ale pořád jsem se držela a říkala si, že už bude zub venku a bude hotovo. Potom vím, že se mě pořád paní zubařka ptala, jak mi je a já ji jen přikývla, jakože dobrý (ale asi to dobrý nebylo). Na poslední, co si vzpomínám, je to, že jsem se začala šíleně třást, polil mě studený pot, začaly mi slzet i oči a ihned, jak jsem je otevřela jsem absolutně nevěděla kde jsem, co je za den a měla jsem pocit, že jsem někde špatně a že jsem měla být už někde jinde. Přistál mi studený hadr na hlavě, sestřička mi hledala na rukách puls a zubařka konstatovala, že nemám vůbec barvu. Jak jsem se trochu zorientovala, tak následoval odchod do čekárny, kde jsem si ještě chvíli poseděla, než jsem ordinaci úplně opustila. Na nic bylo i to, že jsem se k zubařce přivezla sama autem. Můžu být ráda, že mě kolaps přepadl ještě na křesle a ne za volantem.

Momentálně tedy mám asi půl centimetrovou mezeru mezi spodníma zubama :D (oh, jak sexy!) a čekám, až se zoubky dají do pohybu, trošku se rozlezou a konečně půjdou lépe srovnat. Bylo mi řečeno, že teď už to bude rychlá akce, tak snad! Od trhání se živím jen tím, co projde brčkem :D Kousat mi pořádně nejde, šišlám, nechci se smát, moc jsem toho od samotného trhání taky nenamluvila a jsem na sebe zvědavá v pátek, kdy mám jít opět do klubu za bar. K mému štěstí mi spodní zuby nejsou přes rty skoro vůbec vidět, ale stejně.. Budu muset natrénovat nějakou grimasu :D

Je asi víc než jasné, že se nemůžu dočkat okamžiku, až budou rovnátka dole (promiň H.), ale na druhou stranu mě těší, že to nejhorší mám za sebou a teď už vše půjde jen lépe :)

Mějte se krásně!
Vaše A.

4 komentáře:

  1. Jsi hrdina! Mas muj obdiv. Budes urcite potom stastna. Ja jsem to normalne vzdala a rovnatka mit nebudu. Cekalo by mne prilis mnoho utrpeni a ja uz si v zivote uzila, takze zuby nechavam, jak jsou. Jen o ne dobre pecuji.

    Tak at to rychle prejde a uz je to srovnany.

    OdpovědětVymazat
  2. Tý jo, to muselo být děsné. Mě, když dávali rovnátka, tak mi jeden dem musela vytrhnout dvě stoličky nahoře a hned druhý den mi trhala dvě stoličky dole, takže jsem za dva dny byla chudší o 4 zuby =D a třetí den jsem měla hned rovnátka, která jsem měla 2 a půl roku. No ze začátku to bylo příšerný a trhání zubů nic moc příjemného, ale naštěstí jsem neměla tak hrůzný žážitek jako ty, ale teď musím říct, že všechna ta bolest, co byla s tím spojená, tak mi za to stála, protože teď mám krásné rovné zuby a nemusím se smát s rukou před pusou, takže vydrž, stojí to za to! =)

    OdpovědětVymazat
  3. Och nieeeee. Mne zajtra trhá osmičku a už teraz sa bojím... Prvý krát som to prežila s trojtýždňovými bolesťami, keď mi trhali spodnú. Teraz ide síce hornú ale po prečítaní tohto článku sa rotrasiem už po ceste do ordinacie...

    OdpovědětVymazat