18 MĚSÍCŮ

21:54

Ahoj krásky,
říkala jsem si, že už dlouho jsem nepsala žádný článek věnovaný mateřství, takže využiju toho, že mám přítele na noční, dítě uložený a veškeré domácí práce hotové :) 

Původně jsem vám chtěla psát (asi před půl rokem) článek, který by ve zkratce dokumentoval oslavu Magdalenky prvních narozenin. Je úplně neuvěřitelné, jak rychle ten čas letí. Na těch dětech to skutečně vidíte úplně nejvíc. Moje máma, babička, Magdi neviděla týden, když byla na dovolené a hned po  návratu říkala, jak se za ten týden změnila. A já tomu věřím, i když ji mám na očích každý den. Botičky jsme museli pořizovat zas o číslo větší a z některých triček už jí kouká pupík, takže bylo třeba jí opět protřídit šatník. No a následně ho doplnit, že jo :D Jenže když se do toho nakupování vloží i babičky, tak bychom spíš potřebovaly, aby nám obstaraly i další komodu nebo skříň, kam by se ty věci daly ukládat. 

Magdalenka je úžasná. Kolikrát si i říkám, jaké neuvěřitelné mě potkalo štěstí. Vlastně hned několikrát. Bez mého skoromuže bychom neměli tak krásnou a hodnou panenku. Každopádně někdy bych jí potřebovala vyndat baterky :D Ona se nezastaví. Pořád tu běhá, něco dělá, hraje si, pak mi projíždí šuplíky, skříňky, naučila se házet prádlo do pračky i do koše, koš zná i odpadkový a moc ráda chodí vyhazovat věci (jen se vždycky modlím, aby ji nenapadlo vyhodit něco, co by se nám ještě nějaký ten pátek hodilo :D), v jednom kuse žvaní tou svojí hatmatilkou, umí dát věci na místo, slovník rozšířila i o několik dalších citoslovců zvířat, pozná a řekne, když prší, ví, kde má očička, pusinku apod., s naším psem jsou nejlepší kamarádi a to rozhodně není všechno. Jen mě hrozně mrzí, jak rychle roste. Už to není to maličké miminko, které se mi vešlo do dlaní, ale je z ní velká slečna.

Při projíždění fotek, když byla maličkatá, jsem byla v tu ránu přesvědčená, že bychom si mohli pořídit další mimčo. Klidně hned. Úplně jsem zapomněla na tu šílenou bolest, ve které jsem se několik hodin svíjela a modlila se, aby to už konečně přestalo. A ono nic. Zapomněla jsem i na ty šílené poporodní stavy, kdy jsem bílá jako smrt s popraskanýma žilkama v očích neměla sílu se ani zvednout. O těch blicích šesti měsících ani nemluvím... Ono na tom trvzení, že čas zahojí všechny rány, něco určitě bude. Ať už jsou to rány na duši nebo ty, které nosíme na povrchu. Každopádně... Na miminko si ještě chvíli počkám. Rok určitě. Chtěla jsem aspoň, aby Magdalenka začala chodit do školky. Pak by to skákání kolem novorozeněte bylo o trošku jednodušší. 

Zjistila jsem, že ve svém šatníku nemám žádné "basic" tričko. Přítel měl :D Díky, zlato! :D
Ještě mě tak napadlo.. Sledujete rády, ať už na Instagramu nebo třeba u někoho na profilu na FB, takové ty "těhotenské deníčky", kdy slečny píšou, kolik přibraly, jaký bylo vyšetření, v jakém týdnu a dnu právě jsou, kolikrát za den už zvracely nebo co všechno do sebe nacpaly? Mě tohle nikdy moc nelákalo. Jak co se sledování týče tak to, že bych tohle měla sama sdílet. Jsem třeba přesvědčená o tom, že kdybych měla  být znovu těhotná, tutlala bych to do té doby, dokud by to šlo. Ne proto, že bych se za břicho nebo těhotenství celkově nějak styděla, ale neměla jsem ráda ty dotěrné otázky, které se pořád opakovaly (a před blížícím se porodem obzvlášť) a na které se ještě ptaly lidi, o kterých jsem věděla, že je vůbec nezajímá, jak se mi/nám daří, ale jen proto, aby to mohly vesele poslat dál. Tohle je přece jedna z intimních a osobních věcí, ze které byste se měli těšit hlavně vy dva. Ale chápu, že někdo tu potřebu sdílet právě tuto radostnou událost má a já proti tomu nic nemám. Jen si o tom myslím své ;)  Kdyby jsme informaci o tom, že čekáme miminko nedávali na FB, na mě by to poznal málokdo. Těhotenství přes zimu je úplně super :D Huňaté svetry, cardigany nebo bundy zamaskují ledacos.  

Jsem zase trošku odbočila :D Ale nevadí. Momentálně je to období, kdy si pořád říkám, že začne školní rok, za chvíli tu budou Vánoce, přehoupne se Nový rok a můžeme slavit druhé narozeniny. Potom školka a pojede to jak na horské dráze. Šílený, jak to letí, fakt. Přidávám jednu fotku z focení, které jsme absolvovali ještě s mojí sestrou za účelem získání fotky pro naší mámu k narozeninám. Magdi z balíků moc unešená teda nebyla. Já měla slámu všude a jí nejvíc bavilo lítat mezi strništěm. Nohy poškrabaný, kolikrát ztratila i botu, ale to jí vůbec nevadilo :D 

P.S.: Fotku máme! 

Mějte se krásně!
Vaše A. 

You Might Also Like

1 komentářů

VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA

Všechny mé fotografie, videa a celý obsah blogu jsou chráněny autorským právem. Obsah blogu nesmí být bez mého souhlasu žádným způsobem použit nebo kopírován.
Veronika Angelina Coufalová @2012-2017

KONTAKT

Neváhejte mě kontaktovat
veronika-angelina-coufalova@seznam.cz

Veronika Angelina CoufalováVeronika Angelina Coufalová

Pravidelní čtenáři